Informace pro pacienty
Práva pacientů dle etického kodexu schváleného Ministerstvem zdravotnictví ČR dne 25. února 1992 jsou dostupná na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí
Právo na informace
Dle zákona má každý pacient právo na poskytnutí veškerých informací shromážděných ve zdravotnické dokumentaci vedené o jeho osobě nebo v jiných zápisech vztahujících se k jeho zdravotnímu stavu, na pořízení výpisů, opisů nebo kopií ze své zdravotní dokumentace. Pokud máte problém získat výsledky svého laboratorního vyšetření, můžete použít tento Vzor žádosti o opis laboratorních výsledků. Prosím upravte ho dle své aktuální potřeby. Vznikl na popud našich členů a byl již s úspěchem používán.
Právo na léčbu lege artis
Poskytování zdravotní péče lege artis je zásada, že lékař má zákonnou povinnost poskytovat zdravotní péči v souladu s dosaženými znalostmi lékařské vědy. Naplnění zásady lege artis není přesně definováno. Z tohoto důvodu odborné lékařské společnosti vydávají doporučené postupy, doporučení či stanoví kritéria, které mají být vodítkem pro lékaře jak odborně postupovat při poskytování lékařské péče při konkrétním onemocnění.
Tato doporučení jsou vodítkem pro lékaře, jak by měl postupovat při léčbě konkrétního onemocnění, ale skutečně se jedná pouze o DOPORUČENÍ, tato kritéria nikdy nemohou nahradit medicínské rozhodování a přizpůsobení lékařského postupu zdravotnímu stavu konkrétního pacienta. Ovšem pokud pacient nebude léčen lege artis, a tím dojde ke stagnaci nebo dokonce ke zhoršení jeho zdravotního stavu, lze pro případ soudního sporu použít jako důkaz doporučení odborné společnosti a na ně se odvolávat.
Momentálně platný doporučený postup pro diagnostiku, léčbu a prevenci lymské boreliózy najdete v dokumentech Společnosti infekčního lékařství.
Zásada léčit pacienta ihned po objevení typického erytému ( erythema migrans ) a nečekat na vyšetření protilátek, které je v této době ještě negativní, je velmi důležitá, v některých případech se jí však bohužel lékaři neřídí. Pokud vám či vašim blízkým lékař navzdory zásadám správné medicínské praxe odmítl nasadit vhodnou léčbu po klíštěti a vytvoření typické skvrny, můžete použít tento vzor dopisu Upozornění na postup non lege artis abyste ho informovali o nesprávném postupu, který může vám, ale také dalším pacientům změnit celý budoucí život. Prosím upravte dle vaší konkrétní situace a v závislosti na tom, jestli jste rozhodnuti informovat o pochybení lékaře také jeho nadřízené a profesní komoru. Účelem dopisu není stížnost a postih konkrétního lékaře - je jím především snaha o předcházení nesprávné léčby a z ní plynoucího utrpení dalších nemocných.
Při provádění krevních testů je v doporučeném postupu uvedena zásada konfirmovat pozitivní test ELISA vyšetřením téhož vzorku krve metodou Western blot ve třídách IgM a IgG. Někteří lékaři však provádějí test WB pouze ve třídě imunoglobulinů, ve které vyšla Elisa pozitivní, což je chybné, případně test WB neprovedou vůbec z důvodu vyšší ceny. V tomto případě doporučujeme dokument vytisknout a trvat u lékaře na provedení kompletních testů. Pokud se na testy teprve chystáte a nevíte jaký postup váš lékař zvolí, je lépe se ujistit ještě před odběrem, že je o tomto doporučení informován a bude podle něj postupovat.
Právo na vyšetření
Jak je tomu v případě, že požadujete po lékaři vyšetření, a on vás na ně odmítá poslat? Ať už se jedná o vyšetření protilátek na boreliózu nebo třeba magnetickou rezonanci, váš ošetřující lékař je oprávněn poslat vás na kterékoliv vyšetření, které uzná jako indikované. Pokud odmítá s poukazem na "limity" nebo na nepotřebnost takového vyšetření, máte tyto možnosti:
Každý občan, který se účastní systému veřejného zdravotního pojištění, má na základě čl. 31 Listiny základních práv a svobod a §13 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění právo na bezplatné poskytnutí péče, která je pojištěnci poskytnuta s cílem zachovat nebo zlepšit jeho zdravotní stav.
Tato péče musí být poskytnuta lege artis, tedy v souladu se současnými dostupnými požadavky medicínské vědy, jak zní definice v § 11 zákona č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu.
Pokud jsou tedy splněny podmínky, že
- pacient má zdravotní obtíže, které mohou a nemusí být objektivně rozpoznatelné (například bolesti) a jejichž příčina doposud nebyla nalezena, a
- ze současných dostupných poznatků medicínské vědy vyplývá, že vyšetření (např. pomocí magnetické rezonance) by mohlo příčinu takových bolestí odhalit,
- a je možné, že takto odhalenou příčinu bude s úspěchem léčit,
Skutečnost úhradových regulací, tzv. limitů na straně lékaře je vůči tomuto nároku pacienta naprosto irelevantní; pravidla smluvního vztahu mezi pojišťovnou a poskytovatelem zdravotní péče nemohou zrušit nebo omezit zákonná práva pacienta.
Pokud má lékař tedy toto vyšetření za indikované, a pacienta na ně odmítá odeslat jen z důvodů regulací, pak jedná protiprávně a v případě, že by neprovedení vyšetření vedlo ke škodě na zdraví pacienta, bude za tuto škodu právně odpovídat.
Na druhou stranu, pokud je lékař přesvědčen, že pacient je zcela zdráv a dané vyšetření by nesloužilo k zachování nebo zlepšení jeho zdraví, a jen z tohoto důvodu jej odmítne takto vyšetřit, je takový postup v souladu s právem. Odeslání pacienta ke zcela zbytečnému vyšetření může za určitých okolností založit odpovědnost lékaře jednak vůči pacientovi, jednak vůči plátci (zdravotní pojišťovně).
K závěru o zbytečnosti tohoto diagnostického zákroku musí ovšem lékař dospět na základě objektivních skutečností, jejichž existenci a způsob, jakým je hodnotí, by měl ve vlastním zájmu důkladně popsat ve své zdravotnické dokumentaci. Opis tohoto záznamu je samozřejmě povinen pacientovi poskytnout. Postupem non lege artis by bylo, pokud lékař postupuje při stanovování diagnózy nedbale (např. nezohlední důležité zjevné projevy nemoci, nebere zřetel na anamnézu, vůbec neprovede předběžná vyšetření atd.), „podjatě“ (např. pokud a priori přistupuje k pacientovi jako k simulantovi), či dokonce pokud stanoví diagnózu účelově.
Je možné, že lékař skutečně vyhodnotí požadované vyšetření jako nepotřebné, pak platí:
Pokud se pojištěnec, který nemá ani doporučení, ani klinické příznaky dožaduje poskytnutí zdravotní péče (vyšetření), potom taková péče není dle platného práva hrazena ze zdravotního pojištění. § 15 odst. 14 zákona č. 48/1997 Sb., stanoví „Ze zdravotního pojištění se nehradí vyšetření, prohlídky a jiné výkony provedené v osobním zájmu a na žádost fyzických osob nebo v zájmu a na žádost právnických osob, jejichž cílem není zachovat nebo zlepšit zdravotní stav pojištěnce.“
Potom je možné poskytnutí péče (vyšetření) podmínit úhradou žadatele.
Předepsání léků tzv. mimo odbornost daného lékaře
Zákon o léčivech nestanoví žádná omezení, která by bránila např. praktickému lékaři předepsat některé skupiny léčivých přípravků. Praktický lékař, stejně jako každý jiný lékař je oprávněn předepsat pacientovi při poskytování zdravotní péče předpis na takový léčivý přípravek, který uzná za potřebný.
Oprávnění lékaře je vždy vázáno pouze na rozsah jeho působnosti, tedy na poskytování zdravotní péče konkrétnímu pacientovi lege artis, v souladu s vědeckými poznatky. Pokud tedy lékař nemůže zaručit správné používání daného přípravku (např. proto, že nemůže provést potřebná vyšetření, nemá odborné znalosti nutné k posouzení oprávněnosti používání přípravku, nedovede vyhodnotit jeho rizika, interakce atd.), pak odmítne tento přípravek pacientovi předepsat. Tuto skutečnost musí posoudit lékař podle konkrétní situace.
Předpisy o veřejném zdravotním pojištění (zákon č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů) omezují úhradu některých léčivých přípravků z prostředků veřejného zdravotního pojištění pouze na některé lékařské odbornosti. Pokud je přípravek předepsán lékařem jiné odbornosti (např. praktickým lékařem místo specialistou), nebude ho zdravotní pojišťovna hradit. To však neznamená, že lékař jiné odbornosti není oprávněn takový přípravek předepsat. Znamená to pouze, že jej pojišťovna pacientovi neproplatí, zaplatí tedy v lékárně plnou cenu léku.
Zdroj: Právní poradna ZDN
Dovoz léků vázaných v ČR na lékařský předpis ze země, kde jsou volně prodejné
V rámci EU, kde je volný pohyb osob a zboží, můžete zakoupit PRO VLASTNÍ POTŘEBU jakákoliv léčiva v kterékoliv zemi Evropské unie. Například v Německu a Rakousku volně prodejný nystatin nebo na Slovensku fluconazol (Mycomax 1tbl. 150 mg). Pozor, vždy jde o přiměřené množství pro vaše vlastní použití, s léky NESMÍTE obchodovat.
Dovoz (jakoukoliv formou) ze zemí mimo EU podléhá celnímu řízení, ale opět si můžete dovézt množství pro vlastní potřebu, které by mělo odpovídat maximálně balení na tři měsíce při běžném užívání tak, jak je popsáno v příbalovém letáku. Sporné případy posuzuje Státní ústav pro kontrolu léčiv. Pokud je zásilka zkontrolována a posouzena jako nadměrná, pak záleží na vaší argumentaci zda si dokážete obhájit např. množství antibiotik pro léčbu kombinací na tři měsíce. Jinak po vás celníci mohou chtít předložení povolení k výrobě či obchodu s léčivy, a zásilku zabavit/vrátit odesilateli.
Vyhláška o posuzování invalidity
Vyhláška 359/2009 Sb. z 9.10.2009, která nabyla účinnosti 1.1.2010 stanovuje procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity.Příloha, kap. 1 - Infekce
Obecné posudkové zásady:
Při hodnocení míry poklesu pracovní schopnosti je rozhodující výsledek interakce mezi infekčním agens, jeho množstvím, agresivitou, obranyschopností organismu a léčebným procesem. Přitom je nutno vzít v úvahu, že některá infekční agens mohou perzistovat v organismu pod kontrolou imunitního
systému, případně s možnými reaktivacemi, mohou zůstat rezidua po akutním onemocnění, může dojít k přechodu do chronického stadia, jeden druh (typ) mikroorganismu může postihovat různé orgány nebo systémy. Míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle funkčního postižení napadeného orgánu nebo systému, podle aktivity procesu a dopadu na celkovou výkonnost. Při posuzování míry poklesu pracovní schopnosti u infekčních postižení by mělo sledované období, rozhodné pro posouzení,
trvat zpravidla jeden rok.
Samotné prodělání infekce, bez funkčních poruch
charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, nepůsobí
pokles pracovní schopnosti. Zjištění nosičství, i když je
důvodem k vyloučení z některých pracovních činností, nepůsobí
pokles pracovní schopnosti.
Posudkové hledisko:
Při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit závažnost postižení nervové soustavy, kůže, kloubů a srdce, výsledek imunologického vyšetření ELISA a imunoblotu (W-B), zda jde o přechod infekce do vleklého průběhu, zda a jak často dochází k relapsům nebo zda jsou již změny trvalé.
- Druh zdravotního postižení 4a: minimální funkční postižení, zvýšená unavitelnost, artralgie
Míra poklesu pracovní schopnosti v %: 10-15 - Druh zdravotního postižení 4b: lehké funkční postižení, kožní forma s acrodermatitis chronica atrophicans, chronické mírně aktivní artritidy, lehký pokles srdečního výkonu při běžném zatížení
Míra poklesu pracovní schopnosti v %: 20-35 - Druh zdravotního postižení 4c: středně těžké funkční postižení, kde poruchy mají rozsah středně těžké poruchy, se středně těžkým poklesem výkonnosti při běžném zatížení
Míra poklesu pracovní schopnosti v %: 40-60 - Druh zdravotního postižení 4d: těžké funkční postižení, chronické pozdní stadium s chronickou encefalitidou, subakutní encefalopatií a těžkým postižením kognitivních funkcí a intelektu, kloubní forma s těžkým postižením kolenních kloubů a pohyblivosti
Míra poklesu pracovní schopnosti v %: 70-80